Zdroj: Facebook / Adam Vojtěch

Vím, že jako muž do toho asi nemám co mluvit, ale občas může pohled zvenčí pomoci k pochopení něčeho, co je zřejmé, ale přesto neviděno. Proč tohle přirovnání? Většina z nás si maturitou prošla. Je to jedna z mála iniciačních zkoušek, které v naší společnosti přetrvaly. I když se její podoba výrazně proměnila, a mám neskonalý obdiv k těm, kdo jí skládali za první republiky, je to stále zkouška. Určitý moment v našem životě, před kterým máme respekt. A význam a původ slova maturita? Napoví nám wikipedie, abychom se nechali strhnout vlastními vzpomínkami a tím, co ze zkoušky dospělosti a zralosti udělala naše společnost.  A to je porod také nebo ne?

K maturitě jdeme, protože chceme nebo ne?

Většinou je otázka studia věcí našeho rozhodnutí a to jestli a jak ho zakončíme také. A nebo jsme k němu dotlačeni, rodinou, společností …
S rodičovstvím, je to stejné. Dělalo vám studium na střední nebo i vysoké škole, ke kterému jste byli dotlačeni, radost? A teď považte, že tyhle pocity přenášíte na své dítě, pokud rozhodnutí stát se rodičem nejde z vás.

Maturita je završením určitého životního období, třešničkou na dortu nebo ne?

Maturita je završením našeho studia na gymnásiu, střední odborné škole nebo učilišti. Pokud jsme si dobře vybrali a studium nás bavilo, je maturita něčím, na co se v skrytu duše těšíme. Po ní totiž budeme konečně moci uplatnit nabyté znalosti a dovednosti v dalším životě. Jak jí vnímáme, pokud jsme studium protrpěli?
Stejně tak je porod završením určitého období našeho partnerského vztahu. Období, ve kterém jsme se s partnerem seznámili, vzájemně poznávali a postupně dospívali k rozhodnutí stát se rodiči. Prošli jsme zkouškou milostného aktu a devět měsíců jsme hýčkali vznikající život. Co když jsme si ale nevybrali dobře, odflákli vzájemné poznávání, společně jsme se nerozhodli stát se rodiči?

Na maturitu se připravujeme nebo ne?

I když jsme si jistí tím, že maturitu složíme, většinou se na ní připravujeme, chceme dosáhnout co nejlepšího výsledku, ať už to pro nás znamená cokoliv. Každý máme svůj způsob a intenzitu přípravy, ale asi jen málokdo si je výsledkem tak jistý, že by se vůbec nepřipravoval. Když přípravu podceníme nebo přijmeme způsob přípravy někoho jiného, nemusíme být s výsledkem spokojeni. A že způsobů, jak se na maturitu připravovat je opravdu spousta. Kolik z nás si vzalo prostor pro to, aby si v klidu vybralo ten nejlepší způsob pro sebe a vytvořilo si představu ideálního průběhu maturity? Je pro vás lepší připravovat se průběžně nebo vše honit na poslední chvíli, sám nebo ve skupině, čtením, poslechem, prohlížením obrázků, praktickým tvořením? Napadlo vás, že byste u maturity podváděli nebo, že by bylo fajn, mít u ní kamarádku?
A porod? Máte svojí, opravdu svojí, představu ideálního průběhu? Našli jste si pro sebe ten nejlepší způsob, jak se na porod připravovat a připravit? Máte na přípravu dostatek času a energie (ať už v jakékoliv formě)? Na podvádění bych u porodu nevsázel, i když moderní medicína nabízí mnoho možností, ale mít u porodu podporu a nebýt na to sama, to je věc! A tady se porod, ale vlastně už celá příprava na početí a období těhotenství, může stát maturitou i pro muže. Dokáže být své ženě a dítěti v tomto období potřebnou oporou, zajistit jim podmínky pro potřebnou přípravu, odstínit tlak rodiny, okolí a společnosti, dát jim prostor a nepřenášet na ně vlastní strachy a zranění z minulosti? To bych označil za první, osobní, maturitu mužství spojenou s porodem. Jaká může být role muže v těhotenství a při porodu si můžete přečíst zde.

Maturita je společenskou iniciací, zatímco porod je iniciací přirozenou

Maturitu jsme si jako společnost vymysleli. Určujeme tedy pravidla, za jakých probíhá a je tak možné s tímto procesem do značné míry „čarovat“ a to téměř bez následků. Samozřejmě, že pokud dostane odbornou maturitu někdo, kdo svou odbornost neovládá, může to být průšvih, ale praxe v tom snad většinou zabrání.
Porod je však iniciací naprosto přirozenou a to bychom měli jako lidé respektovat. Má své zákonitosti a pokud se rozhodneme „čarovat“ nebude to bez následků. Věřte tomu, že pokud můžete číst tyto řádky, musely ve vaší rodové linii přirozeně porodit stovky žen. Řada z nich přirozeně, bez zásahů, a další spousta z nich navzdory společenským zásahům. Vaše tělo tuto schopnost neztratilo, nezapomnělo. Může být zastřena řadou informací, které se k vám z vašeho okolí dostávají, ale stále tam je. Pokud jste vy i vaše miminko zdraví, pečujete o sebe, nasloucháte svému tělu a na svůj ideální porod se společně, nejlépe i se svým partnerem, připravujete, není důvod k tomu, abyste ho nezažili. Důležité je, ale na své představě nelpět. Život někdy přináší nečekaná rozuzlení a lpění může vše zbytečně zkomplikovat.
Abyste mě nechápali špatně, mám velkou úctu v to, co dokáže moderní zdravotnictví a i v případě porodů má své místo, ale bohužel v mnohem menší míře než je dnes běžné. Důvodem je podle mě i naše nedostatečná příprava. Velkou část takzvaných komplikací při porodu způsobuje to, že v porodnicích není respektován přirozený proces porodu a jeho zákonitosti. A tady vnímám druhou potenciální, obecnou, maturitu mužství. Přestaneme ženám upírat právo na jejich maturitu, zrození pravého ženství, a vrátíme proces porodu do jejich těl a rukou? Oprostíme se od našich strachů a potřeby vše řídit a kontrolovat? Tak totiž dnes vypadá porod a ačkoliv se na něm podílejí i ženy, většinou nemají díky vzdělání a prostředí, ve kterém působí, kontakt se svou pravou podstatou a tak nevnímají, že se jedná o mužskou cestu. A věřte tomu, že být přítomen tomu, jak připravená žena skládá svou maturitu ženství, je nezapomenutelný, a troufám říci dokonce božský, zážitek. O tom, jaké podmínky jsou pro porod vhodné, si můžete přečíst v tomto článku.
Ke změně k lepšímu může přispět každý z nás, svou zodpovědnou přípravou. Můžete také podpořit vznik porodních domů a smysluplné znění zákona o porodní asistenci.

A maturita ženství? Ta podle mě spočívá v tom, jestli si ženy dokáží v dnešní společnosti najít a ustát “svůj” porod.

A jakou jsem měl maturitu?

Přesně takovou, jak jsem si ji v hlavně nastavil. Mohl jsem si vybrat tři ze čtyř maturitních předmětů. Zvolil jsem si Zeměpis a dva cizí jazyky. Na tyhle předměty jsem se připravoval uvolněně přesně tak, jak jsem cítil, že je potřeba. A výsledek? Třikrát výborně, ale hlavně tři výkony jaké jsem dosud nepředvedl. Zejména „profesorky“ (tak se učitelkám na gymnásiu říká) cizích jazyků byly unešeny mými výkony. Tak dobře jsem dosud Anglicky ani Německy nemluvil.
Český jazyk, na nějž jsem se připravoval nejusilovněji, a vlastně také trochu po svém, byl utrpením. Začalo to již písemnou částí, ve které jsem nezklamal, ale ani nezazářil. Zadané téma ani forma mi úplně nesedly, ale popasoval jsem se s nimi se ctí a mohl jsem na „Vyznamenání“ (průměr do 1,5 s nejhorší známkou za 2) stále dosáhnout. Jenže pro ústní část bylo mou nejsilnější myšlenkou: „Hlavně nedostat Husa nebo Komenského!“ A co byste řekli, že jsem si vytáhl? Husa a jeho současníky! A samozřejmě jsem je zamotal dohromady s těmi Komenského :-D. Byl jsem rád za známku dobře a poloviční naplnění mého předsevzetí dosáhnout u maturity na Vyznamenání, průměrově to totiž vyšlo.

A naše porody?

Ten první proběhl, s naším mírným odporem, v režii systému. Zbytečná vyšetření a hospitalizace zakončené plánovaným císařským řezem v „nejvěhlasnějším“ centru péče o matku a dítě v zemi. Plánovaný císařský řez je, řekl bych, v našich porodnicích nejoblíbenější způsob porodu. Porodnice za něj obdrží na účet nejvyšší částku a vše je krásně „pod kontrolou.“ Má žena, až na jizvy po císařském řezu, které nepovažuji za zanedbatelné zranění, i děti byly fyzicky v pořádku. Přesto jsme se s následky standardní porodní péče vyrovnávali následující dva roky. Nezvládli jsme kojit a Gabča si hledala cestu k dětem i mateřství a ženství jako takovému až do dalšího porodu. Typické pro toto období bylo i to, že ačkoliv jsme peníze měli, neinvestovali jsme do prožití těhotenství, porodu ani šestinedělí ani korunu navíc, mimo to, co systém běžně nabízí a požaduje. Ano, byl jsem u porodu a následně i téměř měsíc doma se ženou a dětmi, ale vlastně jsem už jen hasil požár, podle mé ženy někdy i rozdmýchával :-(.
Druhé těhotenství, porod i šestinedělí probíhaly velmi odlišně. Od začátku jsme měli jasnou představu o tom, jak by mělo vše probíhat. Chodili jsme na přednášky, četli knihy, účastnili jsme se několika předporodních kurzů i kurzů osobního rozvoje, našli jsme si své učitele a obklopili se lidmi, kteří vnímali těhotenství a porod podobně jako my. Našli jsme si komunitní porodní asistentku, která nás měla v péči již několik měsíců před porodem a která nám měla v ideálním případě asistovat u porodu (ano, porodní asistentka asistuje u porodu ženě a dítěti, nikoliv lékaři, jak by se mohlo zdát). Pečoval jsem o ženu i miminko po celou dobu těhotenství a společně jsme se připravovali na porod. Ideální všechno nebylo, ale pochybnosti o tom, kde a jak budeme rodit, jsme neměli. Porodili jsme doma přirozeně lotosově. Přesto, že první dny po porodu byly v lecčem náročné, prožíval jsem stavy neuvěřitelného míru, harmonie, vděčnosti a lásky. U prvního porodu jsem slabé odlesky těchto pocitů prožíval několik málo minut. Co bylo typické pro druhé těhotenství a porod? Naslouchali jsme vlastní intuici a nebáli jsme se investovat čas ani energii do vlastní přípravy (ano vím, co slovo investovat opravdu znamená a používám ho v tomto kontextu vědomě). A jaký byl finanční účet? Něco přes 100 000 Kč, asi třikrát víc než nás stála naše svatba včetně svatební cesty a to jsme si je opravdu užili!

A výsledek?

Káju v jeho dvou letech stále kojíme. Má úžasnou energii a chuť do života. Gabča rozkvetla. Na Káju se nemůže vynadívat a našla si i cestu k holkám a ony k ní. Ano, tahle investice přinesla hodně i jim a snad se nám trochu podařilo přepsat jejich porodní zážitek. Kája je ve všech parametrech, které lékaři sledují mezi nejvyspělejšími dětmi a to se jeho rozvoji nijak cíleně nevěnujeme, jak taky s dvěma dalšími malými dětmi, domem a začínajícím podnikáním. A náš vztah? Prošli jsme si řadou zkoušek a krizí, ale některá zranění zahojilo už samo těhotenství a porod a ty nás posílili k překonání těch dalších. Naše láska nikdy nebyla tak hluboká a opravdová jako nyní. Přesto mě má žena neustále „zkouší“ a já zkouším jí.

Přejeme Vám ať svou „maturitu“ zvládnete a pokud se rozhodnete připravovat se na ní s námi, bude nám ctí a potěšením. Srdečně a opravdově sdílíme vše čím jsme si prošli a co jsme se cestou naučili. Ať už při individuálních konzultacích, na přednáškách nebo na kurzech, vždy vám dáme pocítit lásku, lehkost, přirozenost a radost, které k početí, těhotenství, porodu a rodičovství patří.

S láskou Gabriela a David

Líbí se vám článek? Sdílejte ho! Má podle vás smysl, aby podobné články vznikaly a aby se k tématům vztahu, těhotenství, porodu a rodičovství vyjadřovali ženy i muži, oba partneři? Podle nás ano a toto téma vnímáme jako své životní poslání. Přináší to s sebou celou řadu výzev mimo jiné i existenčních. Chceme, aby zkušenosti a informace, které přinášíme, byly co nejdostupnější a přitom potřebujeme uživit sebe i naše tři děti. Navíc oblast péče o těhotné ženy lze označit za tržně pokřivenou, protože se jí mimo zdravotnictví snad nikdy nevěnují oba partneři a tak podstatnější část příjmů rodiny je vytvářena jinde.
Podpořit nás můžete třeba tím, že přijdete na některou z našich přednášek nebo některý z kurzůobjednat se na konzultaci nebo není-li pro vás toto téma aktuální a přesto byste nás rádi podpořili. Můžete nám poslat jednorázový nebo pravidelný příspěvek na účet číslo 670100-2208111307/6210.