Gabriela

Od mala jsem byla pohybově nadaná a vyzkoušela jsem různé sporty (gymnastiku, tancování, volejbal, atletiku). Všechny sporty, ke kterým jsem přičichla (kromě tancování), měly společného soutěživého ducha. U atletiky jsem vydržela 10 let a jako vrcholová atletka jsem si v sobě vypěstovala cílevědomost, disciplínu, soutěživost, potřebu vyhrávat, zarputilost, odříkání, překonávání vlastních limitů nebo nerespektování tělesných signálů. Vše vyjmenované jsou mužské kvality, které jsem si jako mladá dívka v sobě budovala řadu let. Byla jsem „dlouhovlasým klukem v sukni“, kterému bylo dobře v klučičích partách. V té době mi v mém světě bylo dobře. Nejbližší okolí mě uznávalo a všichni jsme měli radost z mých sportovních úspěchů. Zlom přišel v čase, kdy jsem skončila s atletkou, už jsem nebyla tou výjimečnou, úspěšnou atletkou.

Nastalo období hledání jiných kvalit, díky kterým bych zase mohla zářit. Odjela jsem studovat do zahraničí a věřila, že se mi tam dostane hodnotnějšího vzdělání a že tam najdu i svého životního partnera. Dosavadní milostné vztahy totiž končily zklamáním. Byla jsem s partnery, jejichž pohled na vztah byl krátkozraký. Má očekávání ze zahraničního studia se naplnila. Vystudovala jsem zajímavý a perspektivní obor sportovní gerontologie a našla muže svého života. S plynoucími roky přišlo společné bydlení, svatba a děti.

Dalšími důležitými mezníky v mém životě jsou můj manžel, dva porody a děti. Díky manželově vlastnosti, kterou bych nazvala „srdečnou kritikou“, jsem „nucena“ na sobě pracovat intenzivněji, než mi je vlastní. Vydali jsme se společně na cestu osobního rozvoje. A to v době, kdy jsem byla krátce na rodičovské s dvojčaty a zmítala se v nové úloze mámy. Bylo to období, kdy jsem „přežívala“. Byla jsem zahlcená dětmi, permanentně unavená, nenaplněná z porodu a myslela si, že jsme oba „spokojení realisté“. Ve snu by mě nenapadlo, že v té době přijde manžel s tématem pro rozhovor – náš partnerský vztah, jeho stagnace a posun. A protože jsme spolu chtěli být i nadále šťastní, vykročili jsme na cestu osobního rozvoje. Otevřeli jsme a stále otevíráme v sobě i před sebou své nitro a učíme se techniky, díky kterým se přiblížíme své božské podstatě.

Naplňující těhotenství a porod mě proměnil v Matku ve vší kráse a plnosti. Proměna ale nepřišla automaticky s prvním porodem. Musela jsem si počkat na druhý porod a udělat na sobě pořádný kus vědomé práce.

Pozvání pro ženy:
Krásná jedinečná ženo, jsem tu pro tebe, v roli přítelkyně, sestry a matky. Otevírám náruč plnou lásky a vítám tě. Vítám tě v srdečném objetí za tlukotu milujícího laskavého srdce a poklidného soucitného vyslechnutí. Jsem s tebou, přítomná, nehodnotící. Můžeš se se mnou vydat na šamanskou cestu, na které ti pomohu rozzářit tvou duši. Jako zářící žena pak obdaruješ sebe i své okolí životní lehkostí, radostí, hravostí, svobodou, láskou, vášní, něhou a inspirací, která tebou bude prostupovat. 
Těším se na společné chvíle, s láskou Gabriela