Stejně jako se nastalé situaci přizpůsobuje školství nebo kancelářské profese, mohlo by logicky a smysluplně zareagovat i porodnictví. Jak? Věřím, že obdobně jako ve výše zmíněných případech, tvůrčím způsobem, který podpoří naši svobodu a zodpovědnost. Ano, samozřejmě to není cesta pro každého, ale my také nenavrhujeme brát stávající model těm, kdo o něj stojí.

Jak to vypadá nyní?

Pokusíme se popsat klasickou péči o těhotnou ženu tak, jak jsme ji zažili. Nejdříve žena dochází ke svému gynekologovi, kde v čekárně běžně, a to přesto že je objednaná, stráví nejméně několik desítek minut a potká řadu nejen těhotných žen. Do porodnice si zajde na velké screeningy a zároveň se tam i přihlásí k porodu. V lepším případě se žena zúčastní také předporodního kurzu v porodnici, který ale ženu ve většině případů nepřipravuje na přirozený porod bez medicínských zásahů, ale na porod vedený v duchu postupů zavedených ve zvolené porodnici. K porodu přijede žena často i se svým mužem do porodnice. Tam se setkají se sestrou na příjmu a vyplňují nemocniční formuláře, což je třeba, protože přicházející ženu v porodnici v podstatě neznají a je potřeba o ní a jejím stavu něco zjistit. Následuje přidělení pokoje, případně rovnou porodního pokoje nebo sálu, kde se rodina setkává s další sestrou (někdy i vystudovanou porodní asistentkou). Následují setkání s porodní asistentkou, porodníkem a neonatologem při porodu. Do toho se může nedej bože vyměnit směna, čímž se počet kontaktů ještě zvýší. Následuje pobyt na oddělení šestinedělí, kde jsou žena i miminko v kontaktu se spoustou dalších lidí. Asi to ani nespočítáme, ke kolika kontaktům dojde. A vhodné podmínky pro přirozený porod v tom propracovaném systému hledáme jen těžko.

V souvislosti s výskytem viru COVID-19 a snahou o omezení jeho šíření, došlo k zákazu přítomnosti otce u porodu, rodící ženy mají roušky, děti jsou jim často hned po porodu odebírány a dezinfikovány… To vše je zdůvodňováno zejména ochranou zdravotníků, případně, dalších žen a dětí na odděleních šestinedělí.

Co by nám dávalo smysl?

Aby nedocházelo k šíření nákazy, je potřeba omezit kontakt s dalšími lidmi na minimum. Na tom se asi shodneme. Věřím, že se se všemi shodneme i na tom, že za normálních okolností je porod přirozený proces a ženské tělo i miminko v děloze, jsou vybaveny na to ho zvládnout. Taková může být naprostá většina všech porodů. Co k tomu žena a miminko potřebují je teplo, ticho, temno, klid a pocity bezpečí, důvěry a soukromí. Část z těchto podmínek zajistíme samotným prostředím a zvoleným doprovodem, a další část přípravou na porod.

Na prostředí porodnic se v posledních letech udělalo hodně práce, a to je skvělé, ale přesto by pro řadu žen byly vhodnější i další možnosti jako porodní domy, případně asistovaný domácí porod, ale to teď nechme stranou.

Hodil by se nám tedy odborník na přirozený průběh těhotenství a porodu… Ale kde ho vzít? Není to náhodou odbornost komunitní porodní asistentky? Ano, jsou to ženy, které jsou schopné při fyziologickém průběhu těhotenství a porodu samy, respektive se svou zálohou, zajistit kompletní péči o těhotnou ženu a její dítě od potvrzení těhotenství až po předání do péče dětské lékařky. Vědí, jak přirozeně těhotenství a porod probíhají, ale zároveň umějí rozpoznat, když to tak není a v ten moment předávají ženu do péče gynekologa, porodníka nebo jiného specialisty na patologie. Počítejte se mnou. Jedna, (dva) a k tomu možná návštěva gynekologa pro potvrzení těhotenství a velké screeningy v porodnici. Komunitní porodní asistentka vede veškerou dokumentaci těhotné ženy a pokud má možnost vést v porodnici porod není třeba vyplňovat při příjmu žádné formuláře. Rodící žena je s ní v kontaktu již několik hodin před příjezdem do porodnice a za dobu těhotenství se s celou rodinou seznámila natolik, že do ní téměř patří a není tak třeba žádné mimořádné zjišťování informací při příjezdu do porodnice. S tatínkem je v kontaktu po celou dobu těhotenství, takže u porodu jí rozhodně vadit nebude a pokud jí nenakazil dříve, tak u porodu jí ani nenakazí. U fyziologického porodu rozhoduje rodící žena o tom, kdo bude jejímu porodu přítomný. Personál porodnice může samozřejmě svojí přítomnost za určitých podmínek odmítnout. Pokud porod neprobíhá fyziologicky a pro jeho zdárný průběh je třeba zapojení většího množství zdravotníků, je určité omezení rodící ženy, po vzájemném odsouhlasení postupu, na místě.

Abychom nezapomněli na tu skutečnou přípravou na přirozený porod. Je dobře, když žena a dokonce i její partner vědí, co je při přirozeném porodu čeká. A kvalitním předporodním kurzem je možné, i když ne ideální, si projít online. Například v podobě kurzu Těhotenství v klidu uznávané porodní asistentky Ivany Königsmarkové a jejích hostů. Kdo se bude snažit najde i další možnosti. Věříme i tomu, že kdyby o zpřístupnění kurzu stály zdravotní pojišťovny, bylo by možné domluvit velice výhodné podmínky.

A co po porodu? Už jste slyšeli o možnosti ambulatního porodu? Z nemocnice, je v případě, že jsou maminka i miminko v pořádku a doma je vše nachystáno na jejich návrat, možné odejít už několik hodin po porodu. Všichni si odpočinou na porodním pokoji a místo na oddělení šestinedělí se přesunou domů. Ano, šéfové porodnic o této možnosti neradi mluví, protože přijdou o podstatnou část úhrady od zdravotní pojišťovny, ale to je přeci jen otázka nastavení úhrad. Reálně je pobyt na oddělení šestinedělí nejen z naší zkušenosti spíš na škodu. Nemocniční strava nijak nepodporuje rychlé nabrání sil po porodu a střídající se směny sester, které nemají informace odpovídající aktuálním postupům, a občas chrlí na ženy i protichůdné pokyny, vytvářejí u nepřipravených maminek spíš chaos, než že by jim pomáhaly novou situaci zvládnout.

Co už funguje?

Na vzniklou situaci zareagovala například UNIPA (Unie porodních asistentek) zřízením podpůrné linky pro těhotné a rodiče.

Zamyslí se nad tím někdo?

Změna celého systému péče je běh na delší trať, ale kvalita, kterou jí můžeme do našich životů přinést za to stojí a navíc je docela možné, že se nějaká epidemie objeví i v budoucnu a my můžeme být připraveni.

Ostatní návrhy jsou už ale proveditelné téměř okamžitě.
Začít těhotným ženám nabízet online předporodní přípravu a podporovat ji i finančně je možné hned.
Omezit množství personálu porodnic zapojeného do kontaktu s rodící ženou a dítětem je také možné hned. Nemocnice mohou vytvořit online formuláře, které žena, její partner nebo jiný doprovod vyplní cestou do porodnice v chytrém telefonu. Na přirozený porod připravené ženy může dohlížet jedna porodní asistentka (asistentka asistuje ženě ne lékaři, jak by se mohlo zdát). Dovolit komunitním porodním asistentkám, aby dohlížely u svých klientek na porod v porodnicích i bez smlouvy nebo s nimi smlouvy urychleně uzavřít. A je možné minimálně informovat rodící ženy o možnosti ambulantního porodu, jeho výhodách a nevýhodách a přípravě domova na brzký návrat po porodu.

Co s textem uděláme? Odešleme ho ministru zdravotnictví a všem ředitelům zdravotních pojišťoven, nejlépe přes datové schránky. A pokud s textem a navrhovaným postupem souzníte, udělejte to také.
Posílat ho ombudsmanovi, který hájí zájmy těch, kteří ho jmenovali místo zájmů občanů asi nemá smysl, ale stejně to uděláme.

S láskou a úctou k přirozeným procesům našich těl, Gabriela a David Kovářovi