V posledních třech měsících se děda začal svévolně počůrávat a pokakávat. To byla jediná nepříjemná věc, která ne něj házela nádech něčeho nečistého. Jinak byl bystrý, milý, došel se do kuchyně naobědvat, přišel si k plotu popovídat. Nicméně už bylo patrné, že letošní léto nezahájí plaveckou sezónu v bazénu a že se k nám do domečku nepodívá. S postupujícími týdny okem nepostřehnuté proměny přicházely. Třeba si už nesedal k počítači. „Už jej nezapínám, řekl“. Nesedával si ani venku na terásku a neslunil se na sluníčku. Nerozesadil si maliny, nejel si nakoupit. Přesto, když jsme se viděli nebo jsme spolu telefonovali, vždy byl bystrý, radostný a byl prvním gratulantem co se narozenin a svátků týče. O sobě mluvit nechtěl. Byl smutný z toho, že pomalu přestává ovládat své tělo, že je nemocný, má bolesti a že nemá kolem sebe tak často nejbližší, jak by si přál. Možná je to celý rok, co říkal, že chce umřít a že stojí za prd, jak mu tělo neslouží. Nikdy si ale nenaříkal příliš nahlas. To nebyl dědův styl. Přestože měl rakovinu prostaty a silné bolesti, nikdy si nevzal žádný lék. Byl to držák. Letos v létě by mu bylo krásných 89 let.

Dědovo stárnutí mě vrátilo po několika letech zase k zamyšlení se nad smrtí a nad tím, jak bych chtěla, aby proběhl můj obřad loučení. Vedlo mě k úvahám, jak to má asi děda? Co je pravdy na jeho sdělení, že chce umřít? A je-li to opravdu jeho niterné přání, jak mu pomoci jej vyplnit?   

Když mi dal Tomáš možnost přispět do jeho blogu, který je podle mě dost vtipný, ale přitom hluboký, byla to docela výzva. Přeci jen článek na téma vědomého přístupu k rodičovství z pohledu přípravy na početí, společného prožívání těhotenství nebo přirozeného a třeba i domácího porodu se mi tam moc nehodil. Když už jsem to chtěl téměř odmítnout přišla inspirace v podobě textového zpracování tématu webináře, který jsem vedl v rámci online festivalu Světový týden respektu k porodu a proběhne i na živo na podzim na stejném festivalu v netradičním termínu.

Článek si můžete přečíst tady.

A kdybyste chtěli na tématu rovnováhy nebo harmonie ve svém životě pracovat osobně, ozvěte se nebo využijte náš online program.

Ony zkrátka ovlivňují 95% dění v našem životě. Skrze jejich filtr mimo jiné vnímáme realitu našeho života a dokud si je neuvědomujeme můžeme mít pocit, že náš život ovládá někdo jiný. Zatímco, když si je začneme uvědomovat, dění v našem životě získá objasnění. Rázem máme možnost vzít vlastní život do vlastních rukou.

A když bez náležité pozornosti čteme, posloucháme nebo sledujeme příběhy, seriály filmy nebo i zprávy do našeho nevědomí se dostávají nové programy nebo se utvrzují ty původní.

Jaké nevědomé programy si s sebou neseme? Odpověď najdeme ve svém životě a v něm se opakujících vzorcích.

Už řadu let si Velikonoce zpestřujeme vlastnoručně upletenou pomlázkou, doma udělaným mazancem a postupně s tím, jak nám rostou děti, přidáváme i další tradiční činnosti. Letos to mělo být všechno jinak, bez koledy a návštěv.

Poprvé se nám ale také podařilo získat na pomlázku opravdu dlouhé pruty. Dřív to nebylo nijak důležité a tak, když jsem vyrážel na proutí bylo už rozebrané šlo mi spíš o symboliku. Letos jsem vše opět nechal na poslední chvíli, ale našel jsem pořádné pruty a v pondělí ráno, když jsem pomlázku dopletl, napadlo mě, že je vlastně karanténní (splňující požadavek na bezpečnou vzdálenost). Pak se objevilo ještě pár rekvizit a nápad na video byl na světě. Žádné velké přípravy ani nacvičování a všechny nás to bavilo 🙂